Válečný rok 1918 v Litomyšli - červenec
Válka neválka, v létě bývala litomyšlská plovárna plná. Žilo se naplno i v "bojových" podmínkách. Lidem otrnulo. Některým až přespříliš. Když do Litomyšle v červenci 1918 zavítal cizí kněz, aby tu kázal proti lichvě a drahotě a o tom, že takto vydělané peníze jsou nepožehnané, mnoho lidí se zvedlo a z kostela odešlo.
V průmyslových oblastech bylo mnohem hůř než na převážně zemědělském Litomyšlsku. V červenci 1918 odtud proto mnoho Němců ze severních Čech odváželo brambory. Ceny stále rostly. Inflace byla v platech zohledňována nedostatečně, proto se konala manifestační schůze učitelů z celého okresu. Stát se snažil spíše brát (probíhaly další prohlídky po domech kvůli sběru barevných kovů) a kontrolovat - v červenci vznikla v Litomyšli obecní obilní komise a obecní obilní sběrna. Ta měla být od blížících se žní jako jediná oprávněna k přístupu do mlýna. Sedlákům se tak mělo zamezit v nepovoleném mletí a následném obchodu na černém trhu.
Na podobné potíže dávala zapomenout zábava. Na anenskou pouť 1918 se v Litomyšli tančilo hned ve třech hostincích, po celém městě bylo hlučno a veselo. V červenci 1918 do Litomyšle zavítali sólisté Národního divadla, tehdejší nejlepší česká altistka Olga Borová-Valoušková, několik představení tu sehrála i žižkovská činohra. I když představení nebyla vždy hojně navštívená, hercům to příliš nevadilo - hlavně, že se dostali z vyhladovělé Prahy na venkov. Nezaháleli ani místní. Nedávno ustavený klub českých turistů uspořádal první výlet - na vozech na Budislav.
Úplně jiný obrázek nabízel první válečný rok. Tehdy bylo všude ticho, smutno, hospody zely prázdnotou. V roce 1915 se neslavil ani masopust. Později nastala změna. Kulturní podniky začaly být většinou pořádány ve prospěch charitativních organizací, které mírnily následky války. Svědomí tím bylo uchlácholeno a lidé se mohli začít bavit, i když jejich blízcí umírali v zákopech. Ještě v červenci 1915 městská rada odmítla koncert orchestru Národního divadla pro vylidnění města, ale od téhož roku se začaly pravidelně pořádat taneční zábavy. Litomyšlské hejtmanství bylo při jejich povolování benevolentní, takže v Litomyšli se na konci války pořádalo více zábav než v okolních městech. Komplikací byl jen nedostatek tanečníků.
I přes válku se Litomyšl dočkala otevření biografu. Ještě na podzim 1916 dojíždělo mnoho lidí do kina do Vysokého Mýta, ale v lednu 1917 zahájil provoz biograf v malém sále Smetanova domu. Vedle kvalitních snímků (Quo vadis, Germinal, Tři mušketýři) byl většinou promítán brak (Koketní paní, Bezuzdné vášně), který značně pohoršoval místní moralisty, ale lidé chodili na představení víc než hojně.
Provozování kulturních programů v Litomyšli často přebírala mládež, protože spolky byly postiženy odvody. Vystupovala učednická besídka, dorost ochotníků, studenti gymnázia nebo kandidátky učitelského ústavu.
Nejvýznamnější kulturní událostí za celou válku byla vystoupení opery Národního divadla v červenci 1916. Nejdříve byla sehrána představení Smetanovy Prodané nevěsty a Dvou vdov a pro velký úspěch navíc ještě Massenetův Werther. Z Chocně a Vysokého Mýta tehdy vyjely zvláštní vlaky, celé město bylo vyzdobeno.
Slavnostní ráz měla i návštěva hradeckého biskupa Josefa Doubravy v dubnu 1917, který přijel na biřmování. Ve městě byly vztyčeny stožáry s výzdobou, vítání se ujal purkmistr s obecním výborem, spolky utvořily špalír. Lidé i přes panující nedostatek dobrovolně snášeli potraviny na biskupskou hostinu.
Jestliže počet kulturních podniků oproti předválečnému stavu výrazně nepoklesl, potom to samé se nedalo říct o jejich kvalitě. Nepřestaly zájezdy Východočeské divadelní společnosti, která se v Litomyšli zdržela pokaždé téměř měsíc. Opera ale v roce 1915 nebyla na jejím programu vůbec a orchestr museli doplnit místní hudebníci. Přesto byl repertoár poměrně bohatý - celkem osm operet a šestnáct činoher. Příští rok se opera na program vrátila, ovšem pochybné úrovně - vlnu nevole vyvolalo představení Hubičky. Stížnosti se objevovaly i v roce 1917. Místním obyvatelům vadilo také, že herci a hudebníci nakupují potraviny bez lístků.
Přes všechny potíže však první světová válka v Litomyšli dokázala vyvrátit okřídlené „Inter arma silent musae“.
Petr Chaloupka, Regionální muzeum v Litomyšli
