Válečný rok 1918 v Litomyšli - březen
Čtvrté válečné předjaří konečně přineslo trochu tolik potřebné naděje. Jednou z příčin jejího vzbuzení se stalo uzavření míru se sovětským Ruskem. Radost však nebyla všeobecná, ruští zajatci domů nespěchali. Naopak rakouští vojáci se pomalu vracet začali. Museli jít nejprve do karantény, byly vyšetřeny okolnosti jejich zajetí, aby úřady zjistily případné zrádce mocnářství. Potom dostali čtyři týdny dovolené a následně museli znovu na frontu.
Napjaté, přesto optimistické očekávání vzbuzovaly politické události, které začaly ve větší míře hýbat veřejností i politickou reprezentací. Litomyšlská městská rada se se zpožděním oficiálně přihlásila k tříkrálové deklaraci. Další změny byly dychtivě sledovány, přesto zůstával zachováván loajální nátěr - narození prince Karla Ludvíka bylo, jak velela tradice, oslaveno vyvěšením praporů na náměstí a na úředních budovách.
K slavnostnímu rázu března přispěla také 13. divadelní sezóna. Litomyšl si spolu s dalšími východočeskými městy vydržovala vlastní divadelní společnost. Její zájezdy bývaly kulturním vrcholem roku i za války. Vrcholem poznamenaným praktickými starostmi. Herci, zpěváci a hudebníci se mohli stát předmětem nevraživosti místních lidí, když jim město umožnilo nakupování nedostatkových potravin. Všetečný kronikář tak nezapomněl zaznamenat, že si jedna primadona musela na nákup brambor najmout muže s trakačem.
Strach Litomyšlanů z nedostatku byl zcela oprávněný. V březnu 1918 skončilo půlroční období relativního klidu. Cesta k této nové krizi byla dlouhá. Lidé si začali dělat zásoby již v létě 1914, ale nikdo nemohl čekat, nakolik se válka protáhne. Opravdovým přínosem se stal přídělový systém, protože zajistil alespoň trochu spravedlivé dělení. Lístky na mouku a chléb byly zavedeny v dubnu 1915. Dávky byly dále upravovány podle momentální situace, většinou však směrem dolů - např. v květnu 1917 byly sníženy příděly chleba o třetinu kvůli neúrodě. Vyhlašování omezení obchodu s dalšími druhy potravin na sebe nenechala dlouho čekat. Např. v roce 1916 byly zavedeny tři bezmasé dny v týdnu. Nad jejich dodržováním bděla komise, lidově zvaná troubová, která obcházela domácnosti a kontrolovala, co se připravuje k obědu. Pokud bylo z čeho. Za války vzrostl význam vývařovny pro chudé školní děti (byla provozována již před válkou Spolkem paní a dívek). Vařilo se v ní přes zimu, ale v květnu až červenci 1917 byla kvůli bídě znovuotevřena. Zásoby jí poskytovaly aprovizační komise a městská rada. Veřejná válečná kuchyně pro všechny potřebné v Litomyšli zatím nevznikla, jinde bylo hůř.
Nechyběly jen poživatiny. V březnu 1918 začala fungovat okresní oděvna, která zpočátku dodávala hlavně dřevěnokoženou obuv. Dohled nad obchodem bylo v řadě případů potřebný. Např. před zavedením lístků na petrolej (v lednu 1917) musela policie asistovat při prodeji, protože docházelo ke třenicím ve frontách (v prosinci 1916 v jedné stálo na sedm set osob). Příděly ale byly malé, lidé se snažili zaopatřit se sami. Přes úřední zákazy se rozmáhalo pasení koz na ulicích a v parcích, vyháněna sem byla i drůbež. Místo okrasných zahrádek se sázely brambory. Se samozásobením se úřady občas snažily pomáhat - už v roce 1917 povolily odstřel havranů, vran apod.
Když se přidalo neštěstí, bylo zaděláno na skutečně velké problémy. V květnu 1917 vyhořel Vackův mlýn v Nedošíně i s částí městských zásob. Litomyšl byla pět dní bez chleba. 14. května vypukla demonstrace. Ve Smetanově domě se konala schůze hladovějících s purkmistrem Laubem a okresním hejtmanem Zemanem, vymohlo se tu vydání obilí pro okamžitou potřebu. V červenci 1917 začaly protesty znovu - tentokrát kvůli cukru. Rozvášněný dav vyžadoval prohlídku u obchodníka Dušánka, kterého podezíral ze zatajování zásob. Vylomil vrata u jeho domu a popral se tu s personálem. Museli zasáhnout policisté s četníkem. Lidé si vynutili domovní prohlídku, ale ta nic nenalezla. V srpnu 1917 vypukly protesty proti vývozu z okresu. Ženy donutily purkmistra, aby s nimi šel na hejtmanství. Dostaly tu povolení k organizování kontrol na silnicích. Ženy ale hlídkovaly u vstupů do města už dříve i přes výtky úřadů, stejně jako sociální demokraté. Pochopitelně v podobných situacích docházelo k řadě konfliktů. V srpnu 1917 se odehrála i druhá demonstrace - kvůli odebrání moučenek. Další protesty byly purkmistrem zakázány.
Lidé zákaz dodržovali, jen dokud nepřišlo další omezení. 20. března 1918 se konaly na Bělidlech tiché demonstrace kvůli zkráceným chlebenkám. Četníci hrozili shromážděným povoláním vojska, které do nich bude střílet. Ženy na to prý odpověděly: „Budem tam aspoň dříve.“ Poté se vydaly na hejtmanství, kde jim bylo řečeno, že mouku prostě nemají.
Petr Chaloupka, Regionální muzeum v Litomyšli
