Válečný rok 1918 v Litomyšli - únor
Zmrzlou únorovou Litomyšl zatím stále ještě politické události nestačily rozehřát. Vládl tu poměrný klid před bouří... Kvůli všeobecnému nedostatku celou zimu platilo omezení osvětlení kaváren a hostinců. V kavárnách se mělo svítit jen tak, aby se v nich dalo číst, a v hostincích, aby se dalo jíst. Spořitelnu ochromil nepříjemný zápach, když v ní úředníci zatopili nekvalitním uhlím. Bída už dávno donutila odložit zbytečnou hrdost i městskou honoraci, k prodeji uhlí na nádraží proto vyrazily i dámy s putnami a páni s trakači. Již dříve se naučili sami si nakopat brambory, hlavně že vůbec nějaké získali. Horší pro ně bylo, že se chudší ženy vůči nim nezbavily své nevraživosti, některé bohatší ženy se tak často netroufaly postavit se mezi ně do front před obchody. Nouze odstraňovala i jiné zábrany, nejen pýchu. Např. již v roce 1917 bylo na nádraží přivezeno uhlí pro oseckou školu, nikdo v Osíku o tom však nevěděl a uhlí zůstalo bez dozoru. Litomyšlští rodiče neváhali a pohotově vyslali své děti, které celý náklad úspěšně rozkradly.
Děti zůstávaly za války bez dozoru často. Otcové bojovali na frontách válečných, matky ve frontách potravinových. Učitelé byli využíváni na úřadech k zvládnutí narůstající byrokracie. Děti samotné musely vypomáhat na polích, pořádat sbírky náhražkových surovin a v hodinách ručních prací plést rukavice pro vojáky. Přitom byly často dost špatně živené a v roce 1917 se účastnily i litomyšlských hladových bouří. Srpnový zákaz dalších demonstrací byl zatím dodržován. Podobným nepokojům se snažila (většinou úspěšně) předcházet aprovizační komise, která provozovala i obecní prodejnu, k jejímuž zřízení posloužila už v květnu 1915 tělocvična pedagogia. Prostory škol byly využívány jako skladiště potravin často, někdy včetně kabinetů.
Válka ovlivnila i podobu výuky. Nový školní inspektor František Mík nebyl tak shovívavý jako jeho předchůdce. Požadoval výzdobu učeben válečnými pohlednicemi, loajální slavnosti s proslovy učitelů, žáci museli umět rakouskou hymnu také německy. Při důležitých událostech, jako byla vítězství rakouských zbraní, bývala výuka přerušena, učitel musel vyložit význam události a pak nařídit volno. Ale třeba studentů gymnázia se rakouské vlastenectví nedotýkalo. Založili již v roce 1915 tajný spolek, který měl připravovat půdu na příchod Rusů, a v Oseckém údolí uspořádali oslavu Mistra Jana Husa (ta oficiální byla zakázána).
Studenti skládali předčasné maturity, aby mohli co nejdříve hájit zájmy mocnářství se zbraní v ruce. Na to byli důkladně připravováni. Vojenská cvičení byla součástí výuky na gymnáziu již před válkou, ale poté zintenzívněla. Již kvintáni se účastnili polních her (i nočních), kde se nacvičoval postup v bitevním řetězu, útok, cviky v četách, signalizování praporky nebo vypátrání nepřítele v krytém terénu a srážka. V červnu 1916 proběhlo dokonce společné cvičení u Ústí nad Orlicí se studenty z jiných měst. Na menších školách se podobná nařízení dařilo obcházet – např. formálním předáním výuky hasičům.
Veškerá snaha úřadů o správnou výchovu však byla marná. V lednu 1918 odvedení mladíci rukovali v únoru. Ve vlaku se strhla rvačka mezi Čechy a Němci, ještě než dojeli do Vysokého Mýta. Češi válečné nadšení Němců nesdíleli ani na počátku války, kdy byl začínající konflikt prezentován jako boj Germánstva se Slovanstvem. Rozpory se nezmírnily ani později. Němci sice poněkud vychladli, když se konec války ztrácel v nedohlednu a k vojsku byl odváděn kdekdo – souchotinář i mentálně zaostalý (ten byl nakonec poslán z Vysokého Mýta zpět, musel ale dostat doprovod, protože by sám do Litomyšle netrefil). Oleje do ohně však v roce 1918 přilévaly mezi Čechy kolující přehnané legendy o legiích a Masarykovi. Loajální tisk podobné zprávy zesměšňoval nebo nenávistně napadal. Naopak v regionálních tisku se v roce 1918 stále častěji objevovaly útočné protiněmecké a antisemitické články. Dopisovatele mohla pohoršit i scénka, které byl svědkem na litomyšlském podloubí – nejenže se tam jedna dívka učila německy nahlas, ale ještě k tomu v doprovodu židovek...
Pomalu se začala probouzet místní politická reprezentace. V únoru 1918 proběhla v Litomyšli schůze nově utvořené České státoprávní demokracie za účasti purkmistra Lauba. Byla zde přijata rezoluce hlásící se k Tříkrálové deklaraci (požadavek poslanců a zástupců kultury na sebeurčení a spojení se Slovenskem). Samotná městská rada zatím vyčkávala, ale celostátní události pozorně sledovala – již v červenci 1917 blahopřála Karlu Kramářovi k jeho propuštění z vězení po generální amnestii císaře Karla.
Pro prosté lidi byly ale stále nejpodstatnější hmotné potíže. V únoru mohli pozorovat úbytek dobytka odváděného sedláky z okolí. Jeden z řezníků musel uzavřít svůj krám, protože mu maso došlo. Rozptýlení mohl přinést Karel Absolon se svojí přednáškou o Macoše a naději na konec války dodal mír uzavřený s Ukrajinou oslavovaný výzdobou města: „Tak vesele za celou válku ty prapory nevlály, jako zrána v neděli 10. února.“
Petr Chaloupka, Regionální muzeum v Litomyšli
