Totalita
Konec války vzbudil v mnohých velké naděje. Věřili v proměnu Československa v „most mezi Západem a Východem“. Sovětský svaz se ale postavil proti. Demokracie byla obnovena jen omezeně. V národních výborech byly paritně zastoupeny čtyři povolené strany, komunisté se připravovali na převrat a pronikali do bezpečnostních složek.
Okresní národní výbor vyhlásil 1. 6. 1945 částečnou mobilizaci. Vojáci zadržovali Němce a hledali zbraně. Soužití s Němci bylo po zkušenostech z války nemožné. Při jejich odsouvání občas docházelo k přehmatům – i litomyšlský ONV připravil divoký odsun z německých obcí okresu, který proběhl 25. - 29. 6. a postihl 2/3 Němců (asi 9000 osob) včetně antifašistů, vyžádal si několik obětí a způsobil hospodářské komplikace pro nedostatek pracovních sil. Zbytek byl odsunut řádně během roku 1946. Německé obce byly následně osídleny – mj. krajany (např. z Volyně), ale také mnoha novodobými zlatokopy.
Stát prosazoval zatím poměrně umírněnou levicovou politiku. V září 1945 byl zestátněn zámek i s velkostatkem; stejně dopadly německé podniky. V říjnu 1945 proběhl na náměstí manifestační tábor na oslava dekretu o znárodnění těžkého průmyslu. 25. 5. 1946 se konaly volby do Ústavodárného národního shromáždění. Celkově zvítězili komunisté, ale v Litomyšli vyhráli jejich největší oponenti – národní socialisté (na okrese lidovci).
Komunisté, jejichž popularita klesala, zintenzívnili přípravu převratu, který i Litomyšl přijala pasivně. Bezpečnostní referent ONV Jaroslav Lochman, největší litomyšlský komunistický zločinec, již 20. 2. 1948 vyhlásil pohotovost Sboru národní bezpečnosti. Generální stávku 24. 2., která měla podpořit komunistické požadavky, odmítli jen studenti gymnázia a úředníci ONV. Lochman provedl toho dne změny vedení některých stanic SNB. Po převratu proběhly čistky na národních výborech, do čela ONV se postavil Lochman. Brzy začala perzekuce nepohodlných osob a organizací. Ve volbách uspořádaných podle nové ústavy (30. 5. 1948) protestovalo proti jednotné kandidátce formou bílých lístků jen 20% nezastrašených obyvatel Litomyšle i okresu.
Již v roce 1948 bylo zahájeno znárodňování středních a malých podniků. Na podzim začalo vystavování obchodníků ve výlohách spolu se „zatajeným“ zbožím. Několikaleté tresty a likvidační miliónové pokuty nahnaly živnostníky do komunálních podniků. Tlak byl vyvíjen i na rolníky, kteří měli vstupovat do zemědělských družstev. Byl veden boj s „vesnickými boháči“ i formou teatrálních procesů, na kterých se „vyznamenával“ místní zfanatizovaný proletariát. Neprosperující JZD existovalo od roku 1949 v připojeném Nedošíně. V Litomyšli bylo ještě v roce 1954 na 153 soukromých zemědělců; JZD tu vzniklo až v roce 1957.
Dva největší politické procesy proběhly již v říjnu 1950. Nejprve byli souzeni budislavští a prosečtí „Jánošíci“ za šíření letáků i zastrašování komunistických funkcionářů střelbou, všech 19 obviněných bylo odsouzeno většinou k mnohaletým trestům. Podobně dopadlo i 23 převážně mladých lidí, kteří se měli údajně spiknout proti režimu, pod vedením rektora piaristické koleje Františka Ambrože Stříteského.
Pasivní většina se účastnila monstrózních oslav 1. máje. Rozmohlo se údernické hnutí, chodila se sbírat mandelinka. V roce 1953 proběhly na náměstí smuteční tryzny za zemřelého masového vraha Stalina i jeho českého přisluhovače Gottwalda.
Jen pomalu pokračovala výstavba města. V roce 1953 byl uveden do provozu Vertex, v nové čtvrti kolem gymnázia vyrůstalo sídliště. Roku 1948 byla otevřena Vyšší zdravotnická škola (1979 přestěhována). V roce 1949 bylo dokončeno koupaliště. Ve sportu získala dominantní postavení TJ Jiskra (Sokol byl zrušen). Od roku 1947 byly pořádány motocyklové závody O cenu města Litomyšle.
V roce 1949 se uskutečnil první ročník Smetanovy Litomyšle. Zpočátku byly uváděny jen Smetanovy práce. Festival si rychle získal oblibu – např. Opera Národního divadla bývala slavnostně vítána i vyprovázena. Od roku 1974 se koná i Mladá Smetanova Litomyšl.
V roce 1960 byl okres Litomyšl včleněn do okresu Svitavy. 60. léta ale přinesla především novou naději. V roce 1968 se i v Litomyšli aktivovaly Klub angažovaných nestraníků a K-231 (klub politických vězňů); oživla lidová strana. Uvnitř komunistické strany se ozývaly reformní hlasy. Byl obnoven Junák. Oslavy 1. máje 1968 se obešly bez alegorických vozů (i když v jiných městech okresu se prý nekonaly vůbec). Ale 22. 8. se v Litomyšli objevila první vozidla invazních jednotek. Na Litomyšlsku operovali hlavně Poláci. Pokusili se obsadit vysílač na Pohodlí, aby zabránili vysílání rozhlasu, ale byli oklamáni tamní obsluhou. Litomyšl střežili ze svých táborů na Černé hoře nebo na Hlavňově u Kornic.
Začala „normalizace“ – návrat k totalitním praktikám. Na tom nic nezměnily ani litomyšlská tryzna za Jana Palacha, oslava vítězství československých hokejistů nad týmem SSSR nebo nekonání se prvomájových oslav. Při prvním výročí invaze došlo jen k náznakům protestů. Brzy přišly čistky. Lidé se stáhli do svého soukromí. V roce 1977 byla otevřena Galerie Josefa Matičky v domě U Rytířů. V roce 1978 proběhly velké oslavy Zdeňka Nejedlého, během nichž byl bohužel odhalen i jeho pomník. V roce 1981 byl zahájen provoz na průtahu, který víc než nešetrně zasáhl do podoby města. Té nepomohla ani nová šedivá panelová sídliště. V roce 1984 postihly město dvě velké povodně.
Žádoucí změnu přinesl až rok 1989. Zprávy o pražských událostech 17. listopadu se do Litomyšle dostaly ještě ten samý večer. 21. 11. proběhla na náměstí první demonstrace, 26. 11. bylo založeno místní Občanské fórum, jehož mluvčím se stal František Zeman, 27. 11. proběhla generální stávka, demonstrace se zúčastnilo 2500-3000 lidí. Komunisté tlak nevydrželi a vzdali se moci. V prvních svobodných volbách v červnu 1990 zvítězilo i v Litomyšli Občanské fórum. Definitivně skoncovat s komunisty se ale naneštěstí nepodařilo – skončili třetí.
Petr Chaloupka, Regionální muzeum v Litomyšli
