Revoluční rok 1848
V roce 1848 v celé Evropě vzplály revoluce. První se vzbouřila Sicílie, ale až Paříž v únoru inspirovala zbytek kontinentu nespokojeného s nedostatečnými výdobytky předchozích revolucí v uplynulém půlstoletí. Lidé v celé Evropě toužili po demokratizaci. Také v Rakousku v březnu padl nenáviděný kancléř Metternich a císař Ferdinand V. slíbil ústavu. Nadšení ovládlo Vídeň, Prahu i Litomyšl. Revoluční báseň Universität bývalého litomyšlského studenta Ludwiga Augusta Frankla vydaná jako jedna z prvních necenzurovaných děl kolovala po německých zemích v 500 000 výtiscích a byla zhudebněna hned 19ti skladateli.
Litomyšl zněla provoláváním slávy konstituci, i když jen málokdo věděl, co to vlastně je. 19. března se ustavila podle vzoru univerzitních měst studentská legie, jejím 160ti mužům velel Alois Jehlička z druhého ročníku filozofie. Od konce března se utvářela i měšťanská národní garda, jejím velitelem byl zvolen Josef Buchtele, měla přes 200 všelijak vyzbrojených členů – střelných zbraní bylo málo, proto byly zakoupeny alespoň píky. Posléze vznikla i zámecká garda v počtu kolem 110 mužů (úředníků a obyvatel Zaháje a Záhradi). Spolu s ostrostřelci (asi 122 mužů) tak měla Litomyšl náhle na 600 ochránců veřejného pořádku, kteří se ale zpočátku věnovali hlavně přehlídkám nebo slavnostním svěcením praporů.
Začaly národnostní třenice. Radikální mlynář Antonín Němec strhl jednomu cizinci frankfurtskou trikolóru (ve Frankfurtu se scházel všeněmecký sněm, kam se ale pozvaní Češi ústy Palackého odmítli dostavit). Němečtí studenti na protest opustili studentskou legii. Neklidný byl i venkov, i když byl v březnu značně uchlácholen císařovým příslibem zrušení roboty. Byly sepisovány petice se stížnostmi – také obyvatelé městského panství si stěžovali na litomyšlské měšťany. Sedláci odpírali roboty a pořádali veřejné hony i přes zákazy vrchnosti. V květnu přišli do Litomyšle sedláci z Tisové a obcí, kterými procházeli, ozbrojení holemi. U zámku je uklidňovali kněží a vrchní. Příčinou jejich pobouření byla fáma, že němčický rychtář Částek odmítl za úplatek zrušení roboty. Národní garda byla v pohotovosti, ale zasahovat nemusela. Sedláci poté asi táhli do Němčic, ale Částek se včas schoval.
V červnu se v Praze sešel Slovanský sjezd. Srážka demonstrantů s vojskem po Sbratřovací mši 12. června přerostla v povstání. Již druhý den vyrazili Praze na pomoc někteří litomyšlští studenti a 14. 6. je následovalo 120 mužů z národní gardy. Odcházeli slavnostně s hudbou, ale již cestou někteří odpadli. Další den už byli v Praze a byla jim svěřena obrana mincovního úřadu a pekáren. 16. 6. někteří z nich bojovali na barikádách u staroměstské mostecké věže. Ale ještě před kapitulací povstalců toho samého dne se rozhodli opustit Prahu, v čemž se jim snažili zabránit radikální dělníci. Museli se proto naoko přidat k pohřebnímu průvodu. Venku z města se doslechli o masakru ustupujících gardistů a civilistů na běchovickém nádraží, proto se vydali pěšky oklikou do Českého Brodu. 17. 6. první z nich dorazili domů, jiní ale šli raději pěšky, protože se báli útoku vojska na vlak.
Potlačení českého povstání ale neznamenalo konec revoluce v Rakousku. V červnu měli lidé poprvé možnost jít k volbám (volit ale nemohly chudina ani ženy). Zemský sněm se nakonec nesešel, ale celorakouský ústavodárný sněm ano. Litomyšl zastupoval Němec Josef Quitensky z Čisté, který zvítězil díky tomu, že hlavní český agitátor, zdejší rodák František Augustin Brauner, byl dočasně uvězněn. Brauner byl ale včas propuštěn a zúčastnil se sněmu jako poslanec za Přeštice. Významnou měrou se podílel na vypracování zákona o zrušení roboty ze 7. září (na Litomyšlsku byla již dříve ve větší míře uplatňována možnost výkupu, protože robota byla neefektivní – nyní byla za náhradu zrušena plošně. Také město dostávalo od sedláků ve splátkách peníze, z panství mu tak zůstaly především lesy).
V Litomyšli panoval víceméně klid. V září radikálové označili domy příliš povolných měšťanů, proto ve městě hlídkovali kyrysníci a národní garda. V říjnu se Josef Buchtele stal velitelem všech národních gard v chrudimském kraji, podílel se také na tajných přípravách povstání plánovaného na rok 1849. Studenti, jimž byla zakázána legie, založili alespoň spolky – nejdůležitější byla Slavie. 7. března byl rozehnán říšský sněm a vyhlášena oktrojovaná (vnucená) ústava. Pomalu se vracel absolutismus. K povstání nedošlo. V červenci 1849 byla rozpuštěna národní garda. Zanikla i Slovanská lípa – politický radikálně demokratický spolek – jejíž pobočka byla i v Litomyšli U Černého orla. Filozofické ústavy byly proměněny v septimy a oktávy gymnázií. Karel Havlíček Borovský chtěl po zákazu svých Národních novin vydávat v Litomyšli časopis Slovan, ale tiskař František Berger se bál. Havlíček se nakonec usadil v Kutné Hoře. Buchtele byl zatčen v roce 1850 a tři roky vězněn. Kratší dobu pobyl za mřížemi i Antonín Němec.
Jedním z mála výdobytků revoluce bylo zřízení moderní správy. Zanikl vrchnostenský úřad. V roce 1850 vznikly v Litomyšli podkrajský úřad (pozdější okresní hejtmanství) a okresní soud; regulovaný magistrát byl nahrazen městským výborem a radou v čele s purkmistrem. K Litomyšli byly přičleněny i Záhraď, Zaháj, Lány a Suchá. Definitivní konec feudalismu provázel hmotný úpadek vrchnosti. Litomyšlské panství již před rokem 1848 úspěšně vytuneloval vrchní František Braun a v roce 1855 jej levně v dražbě koupili Thurn-Taxisové, žijící trvale v Řezně.
Petr Chaloupka, Regionální muzeum v Litomyšli