Trautmannsdorfové
Katovský meč z r. 1620
Dva ze čtyř vůdců selského povstání v roce 1680 byli sťati. Exekuci vykonal litomyšlský kat svým mečem, který se nám dodnes dochoval a bude s dalšími vzácnými předměty prezentován na podzimní výstavě unikátů v muzeu. Délka meče je 110 cm, na široké čepeli se zakulaceným hrotem je řada rytin, mezi nimi například slunce, půlměsíc s hvězdou, popravčí kolo zdvižené na žerdi, ruka s tureckou šavlí vyčnívající z obláčku a také dvě datace, první 1620, což je patrně rok výroby meče a nápis "Renovirt 1687", označující datum jeho opravy.
V Litomyšli se v průběhu staletí popravovalo zřejmě na více místech. U silnice na Morašice na prvním návrší nad městem (za dnešními plynárnami) se nacházel Šibeniční vrch. Šibenice zde stála až do roku 1788. Druhé popraviště je tradicí kladeno nedaleko od Šibeničního vrchu, mezi řeku a silnici na Vysoké Mýto (do míst dnešního ČSAD). Odsouzení sem byli voděni z vězení za starou radnicí přes Smutný most, který dle toho získal své jméno. Někteří popravení mohli být pohřbeni hned vedle popraviště na křižovatce silnic k Morašicím a Vysokému Mýtu.
Poslední poprava se v Litomyšli konala v roce 1808, kdy byl oběšen jistý voják za loupež a zabití člověka. Vykonal ji poslední zdejší kat Hořínek, který vlastnil dům Na Lánech čp. 467, dodnes nazývaný katovna. Popravčí meč z jeho majetku se do muzea dostal poněkud kuriózním způsobem. Hořínkovi dědici z rodiny Pírkovy jej v roce 1901 prodali spolku divadelních ochotníků, který jej obratem prodal muzeu. Z majetku kata získalo muzeum i některé další věci, jako například dvě oprátky či dřevěný křížek, který údajně líbali odsouzenci před popravou.
Znak Tomáše Pešiny z Čechorodu z r. 1660
V letech 1657-1666 byl děkanem v Litomyšli Tomáš Pešina z Čechorodu, vedle Balbína nejvýznamnější barokní historik. Do našeho města přišel ve svých dvaceti osmi letech a napsal zde svá hlavní díla, věnující se především dějinám Moravy. Okrajově se věnoval i místní historii, když k ní v rukopise Memorabilia Litomisslensia shromáždil řadu pramenů. Hmotnou památkou na Pešinův zdejší pobyt je vyřezávaný, malovaný a zlacený štít s jeho znakem v podobě kotvy a datačním nápisem. Pešina nechal tento štít zavěsit v roce 1660 v děkanském kostele, dnes je uložen v muzeu.
Láhev ze sklárny v Pusté Rybné z r. 1694
V 16. a 17. století začíná postupně vznikat řada skláren na rozsáhlém území Českomoravské vrchoviny. Vrchol jejich produkce spadá až do 19. století, kdy ovšem většina z nich také zanikla. Nejblíže k Litomyšli se nacházely sklárny v Posekanci u Budislavi a v Lubné.
Ke vzácným dokladům produkce vysočinských skláren patří láhev z čirého skla, šestiboká, s cínovou zátkou na závit. Výzdoba na plášti je rytá matovaná, s vegetabilním motivem a na čelní straně s nápisem a datací "F. P. F. W. O. P. 1694". Pochází patrně z Pusté Rybné a je jedním z nejstarších výrobků skláren na pomezí Čech a Moravy, které známe. Její hodnotu zvyšuje nejen vročení, ale také její luxusní provedení. Zajímavostí z jejího "moderního" života je to, že se stala třicátým třetím předmětem, které litomyšlské muzeum získalo do svých sbírek hned po svém založení v roce 1891. Dárcem byl zdejší děkan Otto Danielis.
René Klimeš, Regionální muzeum v Litomyšli
