Výstava ADOLF KAŠPAR - FILOSOFSKÁ HISTORIE - výstava ilustrací knihy Aloise Jiráska Filosofská historie
1. 6. 2011 - 31. 10. 2011
V roce 2011 si připomeneme 160. výročí narození spisovatele Aloise Jiráska, který žil 14 let v Litomyšli a působil zde jako gymnaziální profesor dějepisu a zeměpisu. Z Litomyšlského prostředí však čerpal inspiraci i pro svá literární díla, z nichž nejznámější je Filosofská historie (1878). Ta se dočkala řady vydání s ilustracemi různých autorů, nepřekonané však zůstanou ilustrace Adolfa Kašpara.
Adolf Kašpar se narodil roku 1877 v Bludově u Šumperka. Absolvoval gymnázium a německý učitelský ústav v Olomouci. Orientoval se však na českou společnost a na podnět prof. Polívky (ilustroval jeho Květenu zemí koruny české), začal roku 1898 kreslit do kalendářů olomouckého nakladatele R. Prombergera obrázky na motivy z moravských lidových písní. Promberger vydal roku 1899 v překladu K. H. Borovského Mickiewiczovu baladu Paní Twardovská s kašparovými perokresbami a zavedl ho k H. Schwaigrovi do Bystřice pod Hostýnem. Ten doporučil Kašpara na Akademii výtvarných umění k M. Piknerovi (1899 – 1904). V Praze Kašpar poznal Jana Vilíma z České grafické unie, navštěvoval soukromou grafickou školu Eduarda Karla a snad i tiskařskou dílnu Alessandra de Pian st.
Adolf Kašpar hodně cestoval, navštívil Valašsko, Slovensko, Itálii, Mnichov, Paříž, Benátky, Dubrovník, Split a Sarajevo, Tyroly i Solnohradsko. V Letních měsících pobýval často v Lošticích na rodném Šumperku a Rusavě pod Hostýnem a v roce 1934 na Chodsku, kde v Železné Rudě zemřel.
Malíř, grafik a ilustrátor Adolf Kašpar byl současníkem Braunerové, Strettiho, Šimona a Pressiga, vytvořil četné akvarelové studie, v českém umění však zaujal významné místo především jako ilustrátor. Po schwaigrovských kresbách ke knize I. Hermanna, Z. Wintra a J. Teiga Pražské ghetto vstoupil u nás do všeobecného povědomí ilustracemi k Babičce Boženy Němcové (Česká grafická unie, 1903). Ilustrace českému čtenáři již trvale vtiskly vizuální představu o prostředí i lidech literárního díla a otevřely Kašparovi cestu k národně historickým románům Aloise Jiráska (Filosofská historie) a Zdeňka Wintra. K vývojovým mezníkům českého umění patří též jeho obrazový doprovod ke Kytici z lidového básnictví našim dětem od Františka Bartoně, kterou vydal Promberg roku 1906. Pak už následovaly po četných kresbách k Moravským národním pohádkám B. M. Kuldy, Nerudovým povídkám, ke Kronice naši rodiny od F. Táborského aj. zejména ilustrace k Jiráskovým knihám F. L. Věk, U nás, Temno, Bratrstvo, k Wintrově knize Mistr Kampanus, k Raisovým Zapadlým vlastencům, Západu, Ztraceném ševci a Stehle.
Kašparovo dílo souvisí s českou tradicí 19. století podobně jako činnost Umělecké besedy. Jeho ilustrace vycházely ze Schwaigrových kreseb, z obrázků německého romantika L. Richtera, W. Busche, z barokních dřevořezů a z díla Josefa Mánesa a Mikoláše Alše.
Dílo Adolfa Kašpara je zastoupeno ve sbírkách pamětní síně s domu Adolfa Kašpara v Lošticích, Vlastivědného ústavu v Šumperku, Památníku národního písemnictví v Praze, Muzea Aloise Jiráska a Mikoláše Alše v Praze, Muzea Boženy Němcové v České Skalici, Vlastivědného muzea ve Vysokém nad Jizerou a ve sbírkách Muzeí umění v Ostravě, Olomouci, Praze (NG a GHMP) a Brně.
