ZAV při budově Regionálního muzea v Litomyšli 2012-2013

Proto byl v těchto částech výzkum realizován v ploše. Prostor, kde stojí dnešní muzeum, byl v minulosti intenzivně osídlený, a proto se dalo předpokládat dochování zajímavých archeologických situací, což se potvrdilo a navíc výsledky překvapily zvláště dobrým stavem dochování těchto situací.

Výzkum probíhal v několika prostorách (Obr. č. 1)
A prostranství před původním vstupem do budovy piaristického gymnázia (dnešní
muzeum)
B vnitřní prostory budovy
C v prostoru tzv. dvorečku čajovny
D zahrady pod budovou muzea
E prostor křižovatky ulic B. Němcové s ulicí Josefa Váchala

Historické souvislosti

Na historický vývoj prostoru dnešního muzea je třeba se dívat v širších souvislostech - ve vztahu k zámeckému návrší i přilehlé části Dolního města. V kostce lze říci, že doklady osídlení zámeckého prostoru klademe do konce 11. – 12. století (tedy doby hradištní). Písemná zmínka k roku 981 v Kosmově kronice spojovaná se slavníkovským hradištěm je stále otázkou. Na konci 11. století se na zámeckém návrší usadili benediktýni. V polovině 12. století sem olomoucký biskup Zdík přivedl řád premonstrátů, jejichž klášter stál v místech dnešního zámku a dostal jméno Hora olivetská. Součástí areálu byl farní kostel sv. Klimenta s hřbitovem. Budovy premonstrátského řádu od roku 1344 posloužily nově založenému litomyšlskému biskupství. Kostel sv. Klimenta zaniká společně s částí zástavby návrší za husitských válek. O existenci hřbitova svědčí i zpráva z poloviny 17. století, kdy bylo povoleno, aby kus hřbitova, který byl ještě v provozu, piaristi použili jako zahradu. Také zmínka z roku 1714 uvádí, že při zemních zásazích spojených se stavbou piaristického chrámu a škol byly vykopány „četné lidské kosti“.
Městem se Litomyšl stává ve 13. století – myslí se tím Dolní město (neboli tzv. podhradí). Po husitských válkách na zámeckém návrší provedli jisté úpravy Kostkové z Postupic, kteří získali Litomyšl v roce 1432. Kromě hradu zahájili Kostkové z stavbu v roce 1490 tzv. Horního města v prostoru před zámkem. Dobudováno bylo v podstatě v roce 1510. Část Horního města mělo být zbořeno po mohutném požáru v roce 1635. V roce 1567 získal panství Vratislav z Pernštejna. Dalším stavebním počinem na sledovaném prostranství je výstavba piaristických budov (kolej, kostel, gymnázium).

Lze říci, že před zbudováním piaristického gymnázia jsme mohli v prostoru předpokládat stopy osídlení z doby hradištní, existenci hřbitova při kostele sv. Klimenta, měšťanské domy a hradby Horního města.

Stavba piaristického gymnázia (od roku 1923 muzeum) je záležitostí první třetiny 18. století (v roce 1714) a je úzce spjatá se stavbou vedlejšího kostela. Z písemných pramenů se dozvídáme, že gymnázium nemělo vlastní záchody, peníze na realizaci byly získány v roce 1814. Záchodky měly být umístěny před dolním vchodem do škol (sektor C, Obr. č. 1). V tomto prostoru měla dle projektu vzniknout přístavba s technickým zázemím pro muzeum. Jeho realizace si vyžádala plošné snížení do hloubky téměř 4 m. Jímka se záchody měla být postavena o prázdninách v roce 1815. Plán ke stavbě těchto 6 nových záchodů s jímkou a parapetní zdí u budovy gymnázia pochází z roku 1814.

Vlastní výzkum

V prostoru před muzeem byla realizace výzkumu velmi náročná. Práce byly zahájeny na podzim roku 2012 a vzhledem k tomu, že se pracovalo i v zimních měsících, byl prostor zastřešen. Aby byly dodrženy termíny stavby bylo nutné pracovat i noční směny. V tomto prostoru bylo zachycené rozsáhlé historicky doložené středověké pohřebiště a části měšťanských domů ze zmíněného původního Horního města. Převážně se zachovaly sklepní prostory i se vstupním schodištěm, interiéry domů s úrovněmi podlah a  relikty otopného zařízení a jejich obvodové zdivo. Dále byla odkryta „hlavní komunikace“, která spojovala Horní město s Dolní městem. Tyto situace byly 3D skenovány. Vzhledem k unikátnosti situací zůstane část dochována v prostorách muzea, kde bude možné je shlédnout. Kosterní ostatky nalezené na pohřebišti jsou  připraveny na antropologický rozbor.

V prostoru dvorečku čajovny (Obr. č. 1, sektor C), kde došlo k postupnému snižování násypových vrstev, které vznikly a souvisejí s výstavbou gymnázia - dnešního muzea, se již tak významné archeologické situace neočekávaly. Ale již na počátku výzkumu byla při snižování zachycena situace s soustavou zdí a konstrukcí novodobé odpadní jímky (septik I., foto č. 2 ). Po vybrání obsahu (kalamáře se zbytky inkoustu, skleněné láhve apod.) a jejím odstranění bylo evidentní, že při kopání tohoto novodobého objektu došlo k porušení konstrukce jiného staršího a rozsáhlejšího objektu (foto. č. 3). Byl postaven z lomového kamene, měl poměrně mohutné zdi s vnitřní sešikmenou stranou. Po odkrytí průběhu zdí měl tento objekt  výsledný tvar nepravidelného lichoběžníku. Bylo zachyceno dno tohoto objektu, které bylo vydlážděno a spodní část pod zádlažbou a lůžkem pro zádlažbu bylo opatřeno izolační vrstvou nepropustného jílu.Tento lichoběžníkový objekt také plnil funkci odpadní jímky (Septik II., foto č. 4, 5 – na profilu viditelná izolační vrstva). Při odstraňování konstrukce tohoto septiku se v prostoru vyrýsovala konstrukce označená septik III. Jednalo se opět o konstrukci z lomového kamene, tentokrát pravidelného čtvercového půdorysu, dno bylo vydlážděno, tato zádlažba se dochovala téměř kompletní (foto č. 5, 6). Dochovány zůstaly jen spodní části zdí objektu, horní partie byly zničené objektem SII. Pravděpodobně se jedná o nejstarší odpadní jímku, ke které se dochoval zmíněný projekt z roku 1814.

Překvapením v prostoru bylo zachycení pokračování pozdně středověké komunikace složené z větších valounů (foto č. 7), která vedla z Horního města. Část této cesty zůstane zakonzervována v přístavbě muzea. Cesta kopírovala svah směrem k máchadlu. V jedné části se kus cesty i s vrstvami pod ní utrhl a sedl si. Což bylo dáno tím, že byla položená na starší kamenné konstrukci zaklenutého prostoru, do jejíchž vnitřních prostor si sedala (foto č. 8 ). Tato konstrukce tady existovala před založením Horního města.

Část původních situací byla zničena v 18. století kopáním základů pro piaristické gymnázium, nicméně se tady dochovala část intaktních situací, kde bylo možné zjistit, že komunikace měla nejméně pět vývojových etap, než byla vytvořena tato výsledná varianta. Předchozí varianty komunikace byly z menších nepravidelných oblázků. Nad podložím byla zachycena vrstvička a kůlová jamka z doby hradištní a keramický materiál z tohoto období (foto č. 9).

Velkým překvapením bylo nalezení několika střepů jordanovské kultury ze staršího eneolitu (před 4000 př. n. l.), což jsou první doklady výskytu této kultury na Svitavsku vůbec.

Významné situace byly také zachyceny v prostoru pod muzeem (sektor E) při hloubení kanalizační přípojky pro budovu muzea. Byla odkryta soustava dřevěných sroubených čtvercových objektů. Při preparaci vnitřní výplně těchto konstrukcí bylo nalezeno množství keramického materiálu, renesanční skleněné číše, kožené boty, kravské rohy atd. Jednotlivé objekty byly z opracovaných trámů a dno z dřevěných prken (foto č. 11, 12), místy byly škvíry mezi trámy vyplněny mechem a prkny, kvůli utěsnění stěn. Prozatím soudíme, že mohlo jít o soustavu zásobáren na vodu tzv. haltýře, které byly druhotně použity jako odpadní jímky pro měšťanské domy v tomto prostoru. Předběžně dochované konstrukce (foto č. 13) datujeme do období renesance a baroka. Unikátnost těchto situací spočívá v jejich stavu dochování. Je jen málo situací, kdy se na území Litomyšlska dochovají organické materiály.