Okupace
Oslabená pomnichovská republika rozvrácená navíc vnitřními sváry byla rozbita německou okupací 15. března 1939. Toho dne přijeli do Litomyšle členové SA (útočné oddíly). Nad městem zavlály desítky německých vlajek – více než v jiných českých městech – občany je nutil vyvěšovat např. řídící učitel ze Strakova Bruno Pfeifer. Začalo zatýkání komunistů, byly označovány židovské obchody. 16. 3. přijeli němečtí důstojníci pátrající po údajných bolševiky vypálených vesnicích. 21. 3. sbírala skupina SS informace o místních židech (115 osob vlastnících 9 továren, 14 obchodů a 3 řemeslnické dílny) a od 23. 3. do 14. 4. byl v sokolovně umístěn prapor wehrmachtu.
Obyvatelé si museli zvykat na německou převahu. Jen výročí vzniku Československa 28. 10. 1939 bylo výraznější příležitostí k vyjádření odporu k okupaci – mládež tehdy položila květiny u pomníku padlých v první světové válce. Jindy mohli Češi jen trpně přihlížet. Již v roce 1939 byla založena německá škola, v roce 1942 se v Hášově pile usídlili němečtí četníci a v hotelu Slezák Hitlerjugend. Přechodně tu pobývaly i vojenské jednotky. Od roku 1944 pořádali v zámeckém areálu branná cvičení příslušníci Volkssturmu (do řádného vojska neodvedení muži). Do služeb okupantů vstoupili i někteří Litomyšlané. Nejhorší z nich byl pracovník osvěty okresního úřadu Eduard Linhart, který byl placeným agentem gestapa i SD (bezpečnostní služba). Árijská pracovní fronta měla na Litomyšlsku 70 členů. Většina obyvatel se ale rozhodla pro pasivitu, i když se účastnila i nucených nacistických oslav. V roce 1941 bylo hlavní náměstí přejmenováno na Náměstí Viktoria.
Nejpostiženější skupinou byli židé. Museli nosit žluté Davidovy hvězdy, od roku 1940 probíhala arizace jejich podniků, nesměli se účastnit kulturních akcí, v listopadu 1942 jim byl zakázán vstup na Viktoria-Platz a 2. prosince 1942 byli shromážděni a odvezeni do Terezína. Válku jich přežilo jen 13. Německá okupace si kromě židů vyžádala dalších 57 litomyšlských obětí. Po atentátu na říšského protektora Heydricha v roce 1942 bylo jen v první vlně popraveno 10 Litomyšlanů.
Válka se podepisovala i na všedním životě města. V září 1939 byl zaveden přídělový systém. V roce 1941 byly rozpuštěny Sokol i Orel. Skauti pracovali dál tajně. Byl odstraněn např. pomník Komenského. Kulturní život ale neutichl, v roce 1943 se konal dokonce I. litomyšlský výtvarný salon. Postiženo bylo školství – budovy byly zabírány pro potřeby německých organizací a armády, v roce 1945 se často učilo po hospodách.
Hned od počátku se začaly formovat odbojové skupiny. Místní ÚVOD vedl trafikant Eduard Král, který měl kontakty i na pražské ústředí. Zaměřovali se na podporu rodin zatčených, získávání zbraní nebo hledání mužů ochotných bojovat v zahraniční armádě. V prosinci 1941 byl Král zatčen a organizace byla postupně zlikvidována. Koncem roku 1942 začal štábní kapitán Jan Moravanský připravovat novou organizaci, která zůstávala přísně utajená a aktivovala se až koncem války. Členové skupiny podplukovníka Josefa Březiny, zformované na počátku roku 1944, byli v květnu zatčeni a v říjnu popraveni. Moravanského skupina se v roce 1944 spojila s dalšími a přijala název Jakub 81. Jejich největší akcí bylo přerušení dálkového kabelu u Tržku v únoru 1945. V dubnu 1945 odzbrojili německého vojáka v Osickém údolí. Moravanský spolupracoval s partyzány na Vysočině (skupina gen. Svatoně) i s oddílem Stalin, který se zformoval v prosinci 1944 z uprchlých sovětských zajatců ve Vidlaté Seči a pod vedením poručíka Viktora Osipova působil i na Litomyšlsku. Komunistická strana byla zakázána již za druhé republiky. Postupně byla zformována čtyři vedení, ale všechna byla brzy zlikvidována. Rok 1943 tak znamenal praktický konec litomyšlského komunistického odboje, jehož náplní byla hlavně výroba a šíření tiskovin.
V roce 1945 byla německá porážka již jen otázkou času. Od února procházely Litomyšlskem desetitisícové kolony válečných zajatců. Lidé jim přes zákazy projevovali sympatie. Mnoho se jich proto odhodlalo k útěku a s pomocí místních obyvatel se připojili k partyzánům. Před postupující Rudou armádou prchali i němečtí civilisté, opačným směrem se přesouvala armáda.
25. dubna zastřelili partyzáni v dn. Nerudově ulici dva německé vojáky a ve městě bylo vyhlášeno stanné právo. 5. května volal rozhlas o pomoc Praze. V Litomyšli byla silná německá posádka, proto nedošlo k přímým bojům (těžce se bojovalo např. na Budislavi). Lidé se jen začali shromažďovat na náměstí a vyvěšovali československé vlajky. Němci náměstí vyklidili, přitom stříleli po vlajkách a zranili tři lidi (jednoho smrtelně). Moravanský vyjednával telefonicky s velitelem německé posádky Hirschbergerem. 7. 5. dohodl spolupráci s maďarskými jednotkami ubytovanými v sokolovně a stažení Němců. Přes Litomyšl se valily zběsile ustupující jednotky. 8. 5. čeští četníci odzbrojili v Perštejně asi 100 Němců. Kolem poledne 9. 5. se objevila první sovětská průzkumná vozidla. Místní obyvatelé je radostně vítali a pomáhali jim odzbrojovat ustupující Němce, kteří začali prchat do polí. Ve 14 hodin dorazily na náměstí první sovětské tanky. Do města je přicházeli vítat i lidé z okolí. Frontoví bojovníci pokračovali dál na západ, v Litomyšli zůstaly nechvalně proslulé týlové jednotky.
Večer 10. května proběhla velká organizovaná oslava osvobození. Moc ve městě převzaly národní výbory, které vystoupily z ilegality. První týdny svobody byly poznamenány soužitím s Rusy. Ti se dopouštěli krádeží (koní, kol, hodinek...), lovili pstruhy v Loučné s pomocí granátů, drancovali skladiště a fabriky a dokonce násilně vnikali do bytů, znásilňovali místní ženy a bili každého, kdo se jim postavil na odpor. Městem procházely kolony německých zajatců směřující na východ, s jejich hlídáním pomáhali i zdejší hasiči. Byli soustřeďováni bývalí sovětští zajatci – táborem v lese Polom u Jiříkova jich prošly desetitisíce, probíhaly tu vojenské soudy a snad i popravy vlasovců.
S minulostí se vypořádávali také Češi. Zatčeny byly stovky osob, které byly v budově soudu i týrány. Od listopadu 1945 do prosince 1946 zasedaly lidové soudy – z 85 obviněných bylo 50 odsouzeno (Linhart byl oběšen). Menší tresty vynášely i trestní komise Okresního národního výboru.
Petr Chaloupka, Regionální muzeum v Litomyšli
