Počátky a povýšení na město
Historie Litomyšle je bohatá, plná dramatických událostí, období rozkvětu i časů méně šťastných. Život města vždy věrně zrcadlil dění v celé zemi a někdy je i sám ovlivňoval. Obyvatelé Litomyšle si byli významu svého rodiště vědomi a byli na minulost patřičně hrdí. Pokud ovšem nezvítězil praktický, šetřivý způsob uvažování jako v roce 1863, kdy byl ze stolu smeten již připravený projekt pomníku Přemyslu Otakarovi II., který měl stát na místě dnešní sochy Bedřicha Smetany jako připomínka uplynutí 600 let od povýšení Litomyšle na město (listinu z roku 1259 tehdy ještě neobjevili – viz dále).
Údolí řeky Loučné je jednou z přirozených spojnic Čech a Moravy, proto není divu, že historie této oblasti sahá mnohem dále než dějiny našeho města. Lidé se tudy pohybovali od časů „lovců mamutů“. Stálá sídliště přímo v katastru dnešní Litomyšle se podařilo zatím s jistotou prokázat jen Na Prokopu (mladší doba kamenná – doba prvních zemědělců, asi 6000 – 4000 př. n. l.) a v areálu restaurátorské školy (Germáni, 1 – 400 n. l.). Pravěk zdejší oblasti je ale o mnoho bohatší, další objevy jsou proto více než pravděpodobné.
Po odchodu Germánů z našeho území sem začali z východu pronikat Slované. Jedno ze svých hradišť založili na přelomu 8. a 9. století u dnešních Benátek. První písemné zmínky o Litomyšli možná myslí právě toto místo, ale doba raného středověku je zahalena tajemstvími, která se asi nikdy nepodaří jednoznačně odhalit. V Benátkách mohl stát i častokrát zmiňovaný Hrutov, podle kterého se jmenoval celý kraj. Ale Hrutov mohl být i jinde a stejně Litomyšl se mohla rozkládat už od počátku ve svém nynější poloze.
„Tisíciletá“ historie města se opírá o zmínku v Kosmově kronice, která zmiňuje hrad Litomyšl jako pohraniční pevnost panství knížete Slavníka v údajném roce jeho smrti (981). Kosmas však svoji kroniku sepisoval o více než 130 let později. Datace počátků Litomyšle je tedy snad ještě nejistější než její lokace.
Na o něco pevnější půdu se dostáváme až s příchodem představitelů církve. Kníže Břetislav II. (vládl 1092-1100) založil v Litomyšli kostel nebo snad benediktýnský dům. Rozvoj rodícího se města je však spjat s řádem jiným – s premonstráty, jedním z nových řádů, který měl pomoci k obrodě tehdejší církve. Jejich velkým příznivcem byl olomoucký biskup Jindřich Zdík, který ve 40. letech 12. století založil premonstrátský klášter i na kopci v Litomyšli a nazval jej Olivetskou horou pro údajnou podobnost biblickému vrchu u Jeruzaléma (viděl ho na vlastní oči na své pouti do Svaté země, relativně nedávno dobyté první křížovou výpravou).
Premonstráti se s chutí pustili do kolonizace doposud řídce zalidněného okolí, přiváděli sem i Němce. Rozvíjelo se také osídlení v podhradí (pod klášterem) těžící snad ze své pozice na důležité obchodní stezce (Trstenická stezka je konstruktem 19. století). Hlavním kostelem kláštera byla basilika Panny Marie (vykopána archeology v letech 1959-1960 na prvním zámeckém nádvoří). Snad již v tuto dobu zde byl postaven i kostelík sv. Klimenta, o kterém se později začalo mylně tvrdit, že byl založen samotným moravským věrozvěstem Metodějem.
Století usilovné práce přineslo své plody. 27. července 1259 povýšil král Přemysl Otakar II. osadu pod klášterem na město. Udělil jí stejná práva jako královským městům v Čechách, vzorem pro Litomyšl měl být Hradec Králové. Král své předchozí rozhodnutí ještě jednou potvrdil 25. března 1263. Litomyšl se však královským městem nestala, mezi ní a králem stále stála vrchnost (v tuto dobu klášter, později biskup nebo pán) – postavení Litomyšle tedy bylo nižší než např. zmíněného Hradce Králové, což se naplno projevilo v době husitství, kdy zastoupení na zemském sněmu, tedy politická práva, získali jen měšťané královských měst.
Povýšení na město mělo přesto velký význam. Souviselo s pronikáním moderního práva z Německa, které nahrazovalo zastaralé zvykové právo české. Byly položeny základy budoucí samosprávy. Městské záležitosti rozhodoval opatem dosazený rychtář, kterému pomáhal z řad měšťanů vybraný tucet konšelů, jeden z nich se stával purkmistrem. Ten měl do budoucna postupně přebírat rychtářovu úlohu.
Povýšení znamenalo vyjmutí měšťanů z pravomoce krajských úředníků a podřízení přímo královskému soudu v Praze. Město bylo také osvobozeno od různých pokut a platů. A získalo mj. snad nejdůležitější právo – právo trhu. Litomyšl byla živým obchodním centrem (v roce 1265 zakládaná Polička měla užívat litomyšlskou míru a váhu). Centrem tehdejšího města ještě asi nebylo dnešní náměstí ale ulice běžící podle dnešních ulic Mariánské, B. Němcové a Šmilovského. Lemovaly ji úzké z větší části dřevěné domy, které obývali převážně Němci. Češi se sem ve větší míře začínali stěhovat z okolí v následujících staletích a převládli tu až na počátku 15. století. Rozdíly mezi obyvateli byly samozřejmě i sociální – plná práva měli jen měšťané – majitelé domů. Na chudinu se privilegia nevztahovala.
Litomyšl se pod vládou premonstrátů dále rozvíjela, aby se pouhých sto let po získání městských práv mohla stát sídlem biskupství.
Petr Chaloupka, Regionální muzeum v Litomyšli
