Regionální muzeum v Litomyšli
Muzeum - místo setkávání

Karel Podhajský

Karel Podhajský (24. května 1871 – 30. září 1930) se narodil do rodiny litomyšlských měšťanů Matěje a Anny Podhajských. Svůj život prožil v domě čp. 68 na náměstí, kde je dnes osazena pamětní deska od Františka Jandy.
Otec Matěj byl významnou osobností. Živil se jako obchodník, vykupoval od zemědělců máslo a vejce, měl zastoupení italské pojišťovny a byl členem řady spolků. Z těch nejvýznamnějších jmenujme hasiče a střelce do terče. Byl rovněž vášnivým lovcem a chovatelem setrů. Matka Anna zůstala v domácnosti a starala se o tři děti – Karla, mladšího Gustava a Marii.
Karel Podhajský vychodil obecnou školu v Litomyšli a poté absolvoval německou obchodní akademii v Praze. Po dokončení studií krátce pracoval pro pojišťovací společnost Assecuratione generali v Praze. V letech 1894-1895 prodělal Podhajský vojenskou službu v Čáslavi, odkud jej patrně kvůli smrti otce předčasně odvolali zpět do Litomyšle. Roku 1900 nastoupil jako účetní Osady města Litomyšle a od roku 1903 zastával funkci důchodního. Většinu volného času Podhajský věnoval přírodě, lovu a kynologii, byl však také jedním z prvních cyklistů a lyžařů v Litomyšli.
Když v roce 1905 umírá Podhajského matka, Karel zůstává v domě sám, nikdy se neoženil. Podhajského však obklopovala řada přátel, mezi které patřila rodina advokáta Theodora Slavíka, lesní správce Robert Demuth, českotřebovský lékárník August Veselý, mlynář Karel Faulhammer, řídící učitel a ornitolog z Vysokého Chvojna Josef Musílek nebo Václav Vach, kolega z úřadu.
Podhajský byl členem Ústředního spolku pro ochranu honitby a chov loveckých psů v Čechách a roku 1923 se podílel na založení Československé myslivecké jednoty. Stál i u založení plemenné knihy loveckých plemen a prostřednictvím Josefa Musílka se zajímal také o vznik Československé ornitologické společnosti. Na Litomyšlsku se mu podařilo dosáhnout zákazu odstřelu vzácné a ohrožené zvěře (1923) a rozvinout kynologii. Unikátní sbírku paroží a růžků s vývojovými vadami a chorobami odkázal jako studijní pomůcku vysoké škole lesnické v Brně. Bohužel je dnes nedohledatelná.
Karel Podhajský zemřel roku 1930 po krátké nemoci ve věku 59 let.

1918

K. Podhajský byl patrně jediný Litomyšlan přítomný vyhlášení Československa v Praze. O této události si do svého zápisníku poznamenal:
„Dne 28.10.1918 v pondělí ráno jsem jel s ml. pí. dr. Slavíkovou o 4 hod do Prahy. Dojeli jsme o ½ 11. Já jel elektrikou přímo na Václavské náměstí Jindřišskou ulicí. Když jsem přišel ku „Politice“ byl tu zástup lidí, kterým jakýsi pan sděloval, že Rakousko kapitulovalo a Národní výbor převzal Vládu nad Československým státem. Jásot rychle rostoucího davu lidu nelze popsati: Vojákům i důstojníkům strhávány s čapek jablíčka a porteppée (střapec na stuze šavlí). Většina to zahazovala sama, všechny orlové sundáváni z budov, vojenská hudba procházela městem hrajíc „Kde domov můj“, „Hej Slované“a jiné národní písně. Osvoboditel národů Wilson oslavován atd. Jásot, radost, rozechvění, nadšení ovládalo nepřehledné davy lidu; to vše bez nejmenšího útisku nenáviděných Němců a Židů, důstojné a klidné.“

Myslivost

Nadlesní Jan Seeman (1813–1903) vedl dlouhá léta lovy v lesích Osady města Litomyšle. Seeman zasvěcoval Podhajského do myslivosti. Na lovu na Hrádku v Humenici, konaném dne 19. září 1894, postavil Podhajského na jeho první lišku. Posledního lovu se lesní účastnil roku 1900, ve svých 87 letech.
Cenné informace předával Podhajskému i hostinský Jan Fikejs z Velkých Sedlišť.

Podhajský se účastnil jak honů pořádaných spolkem městských myslivců (Arendou), kteří si pronajímali okolní honitby, tak panských honů. Thurn-Taxisové pořádali hony v nedošínské a horecké bažantnici, ale např. i na Chlumku či v Kabátě. Mezi zvané patřil lesnický a panský personál, pro běžné měšťany bylo pozvání velkou poctou. Podhajský si vedl o všech honech pečlivé statistiky, někdy dokonce počítal i vystřelené rány a následně počítal procentuální úspěšnost lovců.

V myslivectví měl Karel Podhajský na co navazovat:
• lesní města Litomyšle, Jan Čech, sepsal roku 1680 jednu z prvních českých odborných lesnických knih „Naučení o správě lesa a lovectví“
• po rozšíření brokové střelby po r. 1848 přivezli Valdštejnové na Litomyšlsko první lovecké psy z Anglie
• historicky patřilo Litomyšlsko k lovecky atraktivním oblastem. Například roku 1833 se zde ulovilo 800 bažantů, 3000 koroptví, 10 jeřábů, 700 tetřevů, 50 tetřívků, 4000 zajíců, 8 jelenů, 65 kusů srnčí zvěře…

Karel Podhajský byl členem Ústředního spolku pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách se sídlem v Praze. Stál u zrodu první celostátně působící myslivecké organizace v ČSR. Přípravná jednání se konala u přítele Augusta Veselého v České Třebové. Československá myslivecká jednota se sídlem v Brně byla založena roku 1923. Podhajský se stal referentem pro kynologii, vedl plemennou knihu loveckých psů a redigoval kynologickou část časopisu Stráž myslivosti. Jako rozhodčí jezdil po psích výstavách i zkouškách.

Chov

Po roce 1848 se rozvíjí nový způsob lovu – brokovnicí. Brokovnice umožňovala snadnější lov a zároveň počítala s nasazením loveckých psů. Na Litomyšlsko přivezli první lovecké psy Valdštejnové. Byli to tzv. pointeři, psi žluté barvy, které místní myslivci křížili s těžšími psy, jichž se zde dosud k lovu užívalo. Potomky těchto psů choval zpočátku i Karel Podhajský. Roku 1895 však dostal první krátkosrsté ohaře: Floka, Dona a posléze Reka. Mezi nejoblíbenější psi Podhajského patřily ohařky Dora, Asta, Daša, Toska a německý ovčák Dor.
Karel Podhajský měl za svůj život více než 40 psů. O jejich chovu a výcviku si vedl poznámky, které po něm zdědil Václav Vach. Dnes jsou bohužel neznámo kde. Značná část poznatků se nám zachovala v knize „Ohař všestranný jako zachránce zvěře“, vydané roku 1923.
Jako člen výboru kynologické komise Ústředního spolku pro ochranu honby a chov loveckých psů a následně Československé myslivecké jednoty, se Karel Podhajský účastnil řady loveckých psích zkoušek coby rozhodčí. Na posledních „hledačkách“ se podílel v Pardubicích, rok před svou smrtí.

Plemenná kniha

Úplně první kniha vznikla patrně roku 1885, když kynologové usilovali o zachránění českého ohaře.
Další plemennou knihu – Českou psí rodovou knihu (Č.p.r, kn.) – založil Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách. Vedl ji až do roku 1923, kdy správu převzala nově založená Československá myslivecká jednota.
Referentem pro kynologii se stal Karel Podhajský, pověřený rovněž psaním plemenné knihy. Tuto funkci zastával až do své smrti roku 1930 a obecně je považován za jejího zakladatele, i když z uvedeného vyplývá, že tomu tak docela nebylo.
Od doby vedení ČSMJ je kniha známá pod zkratkou Člp – Českoslovenští lovečtí psi. Patří k ní i svazek České psí rodové knihy, který byl zapůjčen a nikdy nevrácen. Proto byly zápisy pro léta 1920–1923 sestaveny znovu a vydány až roku 1927. Rodová kniha dostala označení svazek B, protože se členové jednoty domnívali, že se jim podaří sestavit i starou knihu z roku 1885. Bohužel se tak nestalo a svazek A chybí.
Následující svazky, označované dalšími písmeny abecedy, se uzavíraly vždy ke konci kalendářního roku a byly vydány tiskem. Jejich distribuci zajišťoval sám Podhajský. Od poloviny 30. let je pak jedna kniha pro všechna psí plemena, nejen lovecká.
Čeští kynologové usilovali o možnosti prokázat původ českého ohaře, stejně jako tomu bylo s německým ohařem v Německu a Rakousku, kde plemenné knihy již existovaly. Ustanovená komise vybrala roku 1885 pět psů a tři feny vhodné k dalšímu chovu. O několik let později ale jejich stopy mizí a místo českého ohaře zaujímá německý ohař.
O další šlechtění ohařů usiluje spolu s Richardem Knollem i Karel Podhajský. Dne 7. června 1931 založili při příležitosti mezinárodní výstavy v Pardubicích klub Krátkosrstý ohař v Československé republice, v jehož čele stanul František Suchý. Zkušební řády pro ohaře sestavil v roce 1923 Karel Podhajský. Původní název klubu se později několikrát změnil. Současný název zní Klub chovatelů německých krátkosrstých ohařů se sídlem v Praze.

Memoriál Karla Podhajského

Členové Československé myslivecké jednoty si velmi cenili práce Karla Podhajského, a aby neupadl v zapomnění, nazvali po jeho smrti nejvyšší zkoušky loveckých psů jeho jménem. Poprvé se pod názvem Všestranné zkoušky Karla Podhajského konaly roku 1932. Od roku 1946 se užívá pojmenování Memoriál Karla Podhajského.
Do roku 1942 probíhaly zkoušky jednou za dva roky. V roce 1944 se muselo od jejich konání kvůli válce upustit. Od roku 1946 se Memoriál koná každoročně a účastní se ho nejlepší psi ve střední Evropě: 10 psů z České republiky, kteří se nominují na Memoriálu Richarda Knolla a 10 ze zbylých zemí střední Evropy.

Podhajského sbírka

První metoda hodnocení trofejí vznikla v Rakousku roku 1894. V Čechách až roku 1932 (tzv. Dykova metoda). Skutečnost, že Karel Podhajský prosazoval již ve 20. letech 20. století jednotné hodnocení trofejí, jej tedy řadí na místo průkopníka i v tomto oboru.
Podhajského sbírka preparátů lebek a trofejí byla unikátní nejen v Čechách, ale i střední Evropě. Její význam spočíval především v tom, že Podhajský sbíral „netypické“ trofeje, tedy degenerované či jinak vybočující z normálu. Jako jeden z mála si uvědomoval i nutnost zachování lebky, aby bylo možné učinit závěry o dané abnormalitě zvířete. Kolekci vystavoval na výstavách v Litomyšli v roce 1923 a 1929.
Již za Podhajského života se mezi myslivci o sbírce vědělo a řada lidí z celé republiky mu své zajímavé úlovky posílala. Na stránkách odborných časopisů se pak Karel Podhajský s čtenáři dělil o výsledky bádání. Myslivecká odborná veřejnost také dbala o to, aby se Podhajského sbírka dostala do některé z vysokých lesnických škol. Po smrti profesora Sallače se Podhajský zasloužil o nákup jeho vývojové sbírky paroží Mysliveckou jednotou. Obě sbírky pak získala Vysoká škola lesnická v Brně (dnes Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně). Sallačova sbírka je dnes v Národním zemědělském muzeu, Podhajského sbírka je v současné době nedohledatelná.

Krajinská výstava v Litomyšli

V rámci Krajinské výstavy (29. 6. – 28. 7. 1929) měl svou sekci rovněž les a lov a jejím předsedou byl jmenován Karel Podhajský. Ani v oddělení pro chov loveckých a ušlechtilých psů nemohl Podhajský chybět, byť v čestném předsednictvu. Ve výstavním výboru byl činný i Václav Vach jako jednatel a Jan Ferkl, který Podhajskému fotografoval psy.
Návštěvníci měli možnost shlédnout sbírku Karla Podhajského obsahující preparáty srnčích lebek, znázorňující chrup od mláděte po 13leté srnce, vývoj paroží s označením jednotlivých částí paroží, od prvého patrného vyklenutí lebeční kosti u 6-8 měsíčních srnců až po 13leté srnce, kolekci představují abnormality v paroží, např. patologické změny, následky úrazů, degeneraci vlivem nedostatku vápníku a sbírka chrupu se stanovením stáří.
Ornitologickou část připravil Josef Musílek, který vystavil pár sněžných sov, ptactvo z Kanady a Sibiře a vlastní perokresby, zachycující ptactva z okolí Chvojna. Vše doplňovaly zbraně, lovecké náčiní, fotografie, obrazy a také lovecký nábytek faráře Nováka ze Sloupnice. Předměty a trofeje vystavily rovněž okolní myslivecké spolky i jednotlivci.
Dne 28. července 1929 se jako součást výstavy konala výstava psů, pořádaná Ústředním spolkem pro ochranu honby a chov loveckých psů spolu s odborem Okresního sdružení chovatelů drobného hospodářského zvířectva a s Klubem pěstitelů hrubosrstých teriérů. Předsedou výstavního výboru se stal opět Karel Podhajský. Majitelé přihlásili celkem 113 psů, z toho 64 loveckých.

Publikační činnost

Karel Podhajský si svá pozorování zvěře a poznatky z myslivosti, kynologie a ornitologie nenechával pro sebe. Byl častým přispěvatelem tehdejších odborných časopisů, jako byl Háj, Příroda, Lovecký obzor a Stráž myslivosti – Myslivecký věstník spolků sdružených v Československé myslivecké jednotě. Ve Stráži myslivosti dokonce zastával funkci redaktora kynologické části.
Humoristické vzpomínky a příběhy uveřejňoval pod pseudonymem Kapský.

Skládačku o Podhajském (ve formátu pdf) si můžete stáhnout zde.

Hana Klimešová, Regionální muzeum v Litomyšli

 

Aktuality | Expozice | Rodný byt Bedřicha Smetany | Portmoneum | Kontakty

© 2014 Regionální muzeum v Litomyšli | info@rml.cz | RML je zřizováno Pardubickým krajem

Mapa stránek E-mail Facebook